Rozvoj nepravdou

Stavět osobní rozvoj na lži? To přeci není možné. Taky jsem si myslela. A přesto.

O několika nepravdách jsem slyšela už před zahájením psaní knihy.

Možná znáte motivační formulku, která tvrdí, že upevnit nový zvyk trvá 21 dní.Operují jí psychologové, akademie a další poradci. Zní to dokonale. 22. den to prý půjde vše samo. Píší to i časopisy.

Jenomže ono je to kapku jinak.  Vědci nic takového nezjistili. Je to mýtus. Tedy vyšla kniha Psycho-Cybernetics plastického chirurga a psychologa Dr. Maxwella Maltze, v níž bylo skutečně uvedeno „21 dní“ a „zvyk“. V skutečnosti šlo ale jen o to, že je to doba, za kterou si lidé po plastice obličeje zvyknou na svůj nový obličej při pohledu do zrcadla. Jak to souvisí s hubnutím, kouřením, zdravým jídlem není známo.

Jedna z mála studií skutečně týkajících se času pro získání nového návyku konstatovala, že tato doba je od 18 do 254 dnů, což naznačuje značné rozdíly v tom, za jak dlouho lidé dosáhnou limitu automatizace a zdůrazňuje, že to může trvat velmi dlouho.

Takže vy věříte motivačnímu bludu a realita může být i 10x více.

Jaké to má důsledky? Přece normální je zvládnout změnu za tři týdny. To asi musíte být nějací pokažení, když jste to nezvládli, že.

Jedeme dál.

Psala jsem kapitolu o cílech. Mám na cíle svůj náhled, který ovšem není většinový a tak hledám relevantní data, abych náhled doplnila do celého spektra názorů.

A ejhle.
Narazím na známou harvardskou studii, která tvrdí, že 3% studentů MBA, kteří si své cíle nejen stanovili, ale i zapsali jsou až 10x úspěšnější než ostatní.
Říkám si – tý jo. Neměla bys to přehodnotit. A tak hledám dál. Citací z této studie jsou tisíce.
Jenom ta zpropadená původní studie nikde.

Zmínky o ní jsou v knize Marka McCormacka (Co vás nenaučí na Harvardu) a Briana Tracyho (Cíle), kteří podpořili a nebo vytvořili mýtus, že se tyto studie odehrály. Mýtus dále šíří další guruové osobního rozvoje Zig Ziglar, Tony Robbins a Tom Bay Jen všichni bez toho odkazu na studii samotnou.

Ona totiž neexistuje! Je to opět urban legend!

Studie, která se tématem zabývá, vznikla v návaznosti na tuto legendu až mnohem později.

Protože jsem dopsala zatím jen první kapitolu, mám už jen jeden blaf. Tentokrát oblíbená osobnostně rozvojové metafora o bambusu, kterou uvádí ve své knize 7 návyků spokojené rodiny i Stephen R. Covey.  Ta tvrdí, že bambus roste mnoho let pod zemí a teprve potom začne vyrůstat nadzemní část. Sama taky zahradničím a bambus mám zapsaný jako rostlinu, která naopak velmi rychle vyroste do výšky a používá se tak pro odclonění tam, kde se nám nechce čekat na dlouholetý růst. Dříve než jsem tuto líbivou metaforu použila, hledala jsem proto ve všemožných zdrojích (weby, časopisy, diskuse) a nikde jsem nenašla informaci, která by potvrzovala zmíněný oblíbený osobnostně rozvojový příměr.

Ačkoli se jedná jen o metaforu, z mého pohledu musí vycházet z reálného základu. A tak jsem se zeptala v botanické zahradě. Je to opět nesmysl. Podobnou informaci jsme získala i od dalších odborníků.

Patrně to všichni myslí dobře. Chtějí podpořit lidi na jejich cestě k úspěchu, lepšímu životu, usnadnit změnu.

Jenže. Je v pořádku ve jménu pozitivního záměru lidi mást?

Je v pořádku, když naše životy chtějí ovlivňovat lidé, kteří nekriticky přejímají tvrzení velkých jmen?

Co s tím? Čtěte. Čtěte hodně. Ale používejte své kritické myšlení. Dávejte si věci do souvislostí a nevěřte všemu, co kdo píše. I kdyby to psali v bestselleru. I kdyby to říkal nejuznávanější odborník. Možná je vše jinak.

To je i důvod, proč jsem kouč. Kouč totiž nepředkládá pravdy a zaručené rady. Ptá se. A klient hledá své odpovědi. Své v kontextu svého života. Tedy jedinečné a pro něj funkční. Takto to vnímám jako optimální. Ptejte se tedy, hledejte a nacházejte své odpovědi.